jama pekel

vesnice hori, noci jdu sam, zkratim si cestu pres pole, lan, obklopen dymem, na konci sil, ac smysl neznam, jasny mam cil. vedomi ztracim a prece bdim, vede me dabel, tam dolu - k svym. snad jsem jiz mrtev pro tento svet, satan vsak silu vraci mi zpet. konecne vidim pekelny chrtan, do zhavych temnot vrele jsem zvan. s telem jiz nehmotnym prichazim bliz, za mnou se zavira zelezna mriz. jama pekel, stokrat prokleta, jama pekel, krvi zalita. ted slouzim dablu, smrti a zlem, roznasim zkazu, jsem demonem. v kazdem staveni cerny oltar, na kazdem obraze je moje tvar. s hrozivym smichem vracim se sem, priznivci dabla padaj na zem. cerna je touha, bleda vsak krev, kdo neni vyvolen, sklidi muj hnev, marne se pachti, modli a sni, demonem stat se ne kazdy smi. posedli vztekem vesnici bori, marne vse delaji, marne stoh hori!